2. ÚSEK JASTRZĘBIE-ZDRÓJ

 Pokud sjedeme z trasy na ulici Szotkowickou (9,0 km), a pak dále na ulici Komuny Paryskiej, pojedeme hlavní silnicí směrem na Ruptawu (10,9 km); pak odbočíme na ulici Frysztackou, a potom na ulici Piaskowou. V Ruptawě pojedeme ulicí Žwirki i Figury, a následně ulicemi Maryjowiec (15,6 km), Kołłątaje, Ździebły a Traugutta, která vede na hlavní silnici směrem na Těšín (Cieszyn) (18,5 km). Z hlavní silnice odbočíme na ulici Konduktorskou, a z ní na stezku „Železné cyklotrasy“ směrem na Zebrzydowice (19, km).

Na trase, vyznačené po veřejných komunikacích na území města Jastrzębie-Zdrój, je možné nalézt mnoho zajímavostí přírodovědného dědictví polsko-českého pohraničí, mezi kterými se nachází mnoho zákonem chráněných druhů. Již na začátku trasy v Jastrzębi-Zdroji, v okolí ulice Komuny Paryskiej, se nachází „Údolí Szotkówki“ (Dolina Szotkówki) v Szotkowicích, což je oblast vysoké biologické rozmanitosti a estetické hodnoty. Čistá voda řeky Szotkówky zaručuje dobré životní podmínky vzácným a chráněným zvířatům, např. bobru evropskému a vydře evropské. 

 Když pojedeme ulicí Żwirki i Wigury na severní straně míjíme Las Biadoszek, kde roste největší strom v Jastrzębi-Zdroji – a to buk „Jakub“ s obvodem kmene téměř 600 cm, ve kterém hnízdí četní dravci, jako např.: včelojed lesní, jestřáb, krahujec a ostříž lesní. Z jižní strany se nachází Les Pastuszyniec (Las Pastuszyniec), který je jedním z nejlépe dochovaných a floristicky nejbohatším lesním společenstvím ve městě, kde je možné se setkat s bohatým výskytem močálů. 

V Lese Pastuszyniec hnízdí mnoho vzácných a chráněných druhů ptáků, jako např.: datel šedohlavý, včelojed lení a jiní draví ptáci. 

Přímo z ulice Żwirki i Wigury je možné sjet na turistický hraniční přechod Jastrzębie-Zdrój Ruptawa – Petrovice Kempa, který vede přes Les Pastuszyniec (Las Pastuszyniec) a automobilová doprava je tam vyloučena. Po červené značce cyklostezky od ulice Komuny Paryskiej směrem na východ je možné dojet do zapsaných v rejstříku památek Lázeňského parku (Park Zdrojowy), který byl založen začátkem 60. let XIX. století, v němž se nachází přírodní a architektonické bohatství města Jastrzębie-Zdrój, mezi jinými Lázeňský dům (Dom Zdrojowy), Galérie historie města (Galeria Historii Miasta) nebo inhalatorium solanky (inhalatorium solankowe). 

Historie železnice - část II. 

 Jastrzębie-Zdrój se ocitlo na okraji zkušeností spojených s provozem železnic, té velké „revoluce“ XIX. století. Vyplývalo to zejména z periferní polohy města, charakteru terénu a příhraničního umístění. Nejbližší železniční stanice se nacházela od roku 1856 v okresním městě Rybnik. Ačkoliv po objevení ložisek černého uhlí v okolí města a nedaleké obce Mszany, byly podávány návrhy na výstavbu železničních tratí, které by usnadňovaly odvoz této suroviny, s ohledem na absenci rozhodnutí o vzniku dolu, nic z toho nebylo. Teprve na přelomu XIX. a XX. století bylo (po dlouhou dobu trvajících jednáních) rozhodnuto o výstavbě spojení města Žory (železnice od roku 1884) s městem Wodzisław Śląski (železnice od roku 1882) přes Pawłowice, Jastrzębie Zdroj a Godów. Investice byla realizována po etapách, a byla dokončena v roce 1913 (stanice v Jastrzębi Zdroji od roku 1911). Železnice usnadnila přístup do lázní nacházejících se v Jastrzębi; zdejší železniční stanice byla rovněž největší v okolí. V meziválečném období bylo rozhodnuto o propojení Moszczenicy Śląské (v současné době část města Jastrzębie Zdrój) s Těšíněm (Cieszyn), přes Zebrzydowice. Toto přeshraniční spojení mělo umožnit vyminutí železničního uzlu v tehdy německých Chałupkách. Po II. světové válce došlo v Jastrzębi k významným změnám a jejich hlavní příčinou byl rozvoj těžby černého uhlí a vznik mnohých obytných sídlišť. Spolu s rozvojem těžařského průmyslu následovalo rozsáhlé a do dnešního dne velmi významné rozšíření průmyslové železniční sítě, (která teoreticky umožňuje dokonce snadný přístup do Rybnika). Železnice byla také hlavním způsobem dopravy nových obyvatel do města - byla ale vzdálená od „nového centra“ a její úlohu v osobní přepravě tak převzala autodoprava. K elektrifikaci došlo velmi pozdě, teprve v roce 1984. Krize po roce 1989 způsobila postupné uzavírání těchto železničních tratí vycházejících z města Jastrzębie - v roce 1997 do Wodzisławi a Zebrzydowic. Tímto způsobem cestující mohli využít spojení výhradně směrem do Pawłowic, které přestalo být konkurenceschopné, a nakonec bylo v roce 2001 rovněž uzavřeno. Železnice je dnes ve městě přítomná v podobě mimořádně intenzivní nákladní dopravy, na vlastní síti, stejně jako plánů rekonstrukce veřejné sítě.

Galerie

Informace